Lihovarství

Lihovarství. Výroba lihu je u nás, podobně jako v jiných zemích, co do rozsahu a rozčlenění čím dále tím více regulována stát. správou. Min. financí stanoví každoročně předem, kolik lihu smí býti celkem vyrobeno a rozdělí tento celostátní kontingent mezi skupinu lihovarů zeměděl., prům. a drožďáren. Poměr ten činívá asi 73 : 23 : 4. V dohodě s organisacemi těchto skupin se pak rozdělují výrobní oprávnění jednotlivým závodům, při čemž zeměděl. lihovary družstevní a ty, jež zpracují brambory, bývají hojněji poděleny než lihovary soukr. a zpracující řepu nebo i jiné suroviny. Hospodaření s vyrobeným lihem je od 1923 svěřeno Společnosti pro zpeněžení lihu, které se odvádí všechen vyrobený lih a za nějž se zeměděl. lihovarům platí vyšší cena než prům. Pokud je to lih surový, dává jej Společnost sama ve mzdě rafinovati a stanoví prodejní ceny čistého lihu, a to tak, aby ztráta, vznikající prodejem levného lihu pro pohon motorů, byla uhrazena ze zisku, zejména z drahého lihu pitného ; jeho litr se nyní prodává ve velkém asi za 38 Kč (z toho ovšem připadá 25 Kč na státní daně a poplatky). - Roční výroba lihu v ČSR činila až do 1931 nejvýše 600.000 hl, avšak od 1932, kdy bylo zavedeno povinné přidávání 20% lihu do benzinu k pohonu motorových vozidel, silně stoupla a udržuje se asi na 1 milionu hl. V období 1932-33 ho bylo vyrobeno 957.607 hl, z čehož bylo spotřebováno 545.996 hl na lihobenzinovou směs pro motory, 40.095 hl na pohonnou směs benzolbenzinovou (dynalkol), 176.901 hl na denaturovaný líh k pálení, 151.839 hl bylo zdaněno k výrobě lihovin, voňavek a pod., 21.008 hl dodáno na výrobu octa a ostatek spotřebován hlavně k prům. výrobě různých přípravků. Vývoz, kdysi značný, je nyní nepatrný. - V zeměděl. lihovarech, jichž bylo 1932 celkem 886, činí denní výroba nejčastěji 2-8 hl lihu. Velkou většinou se v nich zpracují hlavně brambory, asi v šedesáti se zpracuje hlavně řepa. K těmto hlavním surovinám se všude přidává něco ječmene ve způsobě sladu a místy také kukuřice neb melasa. Výrobní postup se v nich za posledních 35 let změnil jen málo. - Holovičná zápara se nyní zřídka nechává mléčně kysati (ač je to nejsprávnější postup) ; většinou se po zcukernění rovnou zchladí, okyselí kys. sírovou a zakvasí lisovaným droždím nebo matkou. Výroba z cukrovky se v posledních desítiletích silně rozmohla a vzrostla by ještě více, kdyby nebyla zákonem brzděna. Většinou se nyní v zeměděl. lihovarech řepa zpracuje v pařáku celá jako brambory, jenže se paří na nižší tlak 11/2 - 2 atm. I další postup je podobný jako při bramborech až na to, že se sladu přidává méně. V několika prům. lihovarech se však řepa zpracuje předem na difusní šťávu, jak se to dělalo již dříve. Jinak je v prům. lihovarech, kterých je u nás 38 a z nichž je 14 velkých, vyrábějících denně přes 100 hl lihu, hlavní surovinou melasa, k níž se v posl. letech pro nedostatek melasy přibírá také nezdaněný sur. cukr. Postup je stejný jako dříve, k zákvasu z propagačních přístrojů se do kádí pouští s poč. zápara melasová a později roztok cukru. Výpalky v těchto lihovarech, pokud pocházejí z melasy, se zahušťují v odparce na hustý syrob, který se v kesonech zasílá do kolínské továrny na zpracování drasel. louhů. Tam se výpalky v retortách spalují a plyny z nich, obsahující methylaminy, se v rozpálených kanálech rozkládají na amoniak a kyan, i získává se z nich síran amonný a kyanid sodný. Popel, zbylý v retortách, se vrací do lihovaru, který z něho loužením a odpařováním vyrábí potaš a jiné soli. Prům. lihovary mají většinou složité destilační přístroje, v nichž dostávají ze zápary přímo čistý líh. Mimoto mají mnohé z nich ještě zvláštní přístroje na rafinaci surového lihu, dodávaného ze zeměděl. lihovarů a drožďáren. Tyto přístroje jsou buď jednodušší, periodické, do nichž se surový líh plní ve dvoudenních intervalech, anebo přístroje složité, do nichž surový líh přitéká nepřetržitě a z nichž rovněž stále odtéká jednak čistý líh, jednak méně čistý úkap a dokap (výstřelek a dotažek). Zvláštním odvětvím lihovarským jsou drožďárny, ve kterých je líh jen vedlejším výrobkem. Továren na droždí je u nás 12. Pracují hlavně z melasy a surového cukru. Bližší viz * Droždí; z lisovaných kvasnic se od 1932 platí daň 5 Kč z 1 kg. - Výtěžek lihu v lihovarech činívá asi 60 l ze 100 kg škrobu nebo cukru, t. j. ze 100 kg bramborů se ho dostane asi 11 l, z cukrovky 9 l, z melasy asi 27 l. - V lihových rafineriích se větší část čistého lihu zpracuje dále na bezvodý líh, z něhož se míšením vyrábí lihobenzinová pohonná směs, neboť směs benzinu s 96% lihem by nebyla stálá a rozdělila by se v mrazu na 2 vrstvy. Bezvodý líh se vyrábí někde tím, že se 96% líh znovu destiluje a jeho páry se přivádějí do styku s látkami odnímajícími vodu, jako s páleným vápnem nebo s roztavenými solemi octové kys. Nejčastěji se líh odvodňuje t. zv. azeotropickou destilací na soupravě, která se skládá ze tří destilačních kolon a odlučovací nádržky. Do hlavní kolony se dá napřed jisté množství odlučovací kapaliny, na př. benzolu, a potom se do ní vpouští stále 96% líh. Z vroucí směsi vycházejí páry benzolu, které strhují s sebou všechnu vodu a část lihu, takže ze spodní části této kolony vytéká bezvodý líh. Páry z této kolony se kondensují a v dalších členech soupravy se z nich vyloučí voda, která odtéká ze spodku jedné kolony, kdežto líh a benzol se vedou zase zpět do hlavní kolony. - V jiných zemích se líh ethylnatý vyrábí také z odpadních louhů tov. na celulosu, v nichž je malé množství cukru, takže zkvašováním a destilací se z nich dostane líh vhodný k tech. upotřebení. Toto zužitkování louhů je zavedeno ve Švédsku a Něm. Také z dřevěných pilin by bylo lze vyráběti levný líh (tím, že by se celulosa silnou kyselinou přeměnila na zkvasitelný škrobový cukr) . Dále je možno vyráběti líh z acetylenu, připraveného z karbidu vápenatého, nebo z ethylenu, který je odpadkem při výrobě vodíku z koksárenského plynu. Oba tyto plyny lze chemicky přeměniti na alkohol poměrně jednoduchým způsobem. Ale státní správy potlačují tyto výrobní způsoby, které by za někt. okolností (při nadbytku dřeva, při levné elektr. energii a nadbytku koksárenského plynu) byly velmi výhodné, ale byly by nebezpečnou konkurencí bramborovému lihovarství a tím i zemědělství. - K [Lihovarství] možno počítati také výrobu alkoholu butylnatého, založenou na kvašení butanolo-acetonovém. Při této výrobě se škrob nebo cukr štěpí působením bakterie, příbuzné s bakteriemi máselnými, na butylalkohol, aceton, kysl. uhličitý a vodík. Vzniká také jistý podíl ethylalkoholu. Tento průmysl vznikl za války v Americe, kde měl opatřovati aceton na výrobu výbušin, ale po válce se stal jeho hlavním výrobkem butylalkohol, jehož se nyní spotřebuje mnoho při výrobě stříkacích laků. Surovinou je hlavně kukuřičná mouka a cukr, z nichž se v autoklavu připraví zápara a ta se v uzavřených kotlech zakvašuje čistou kulturou bakterie. Ze zkvašené zápary se destilací oddělí butylalkohol, aceton a ethylalkohol. Také v Evropě je nyní několik továren, z nich jedna v Olomouci